Jindřich Honzl

14.5.1894 Humpolec

20.4.1953 Praha

Urna u Strašického krematoria

PD, M.Knobloch 1983

Nábřeží L.Svobody

Český avantgardní režizér,divadelní teoretik.Člen umělecké skupiny "Devětsil",zakladatel Osvobozeného divadla (8.2.1926),režisér her V+W.Ze studií: "Roztočené jeviště","O proletářském divadle", "Vznik moderního ruského divadla".

"Učinit divadlo s hercem,jevištěm - a vším materiálem scény živou bytostí,tak básnivou,aby se celé stalo hvězdou,divadelním stavem, jež by mohla vzejít jako jiskřička naděje na obnovu možnosti divadelní práce - to je představou a vůlí,ze které Osvobozené divadlo vzniká."

J.Honzl k zahájení Osvobozeného divadla

Moderní,hravé,poetické jeviště,jež v divákovi bortilo návyk kukátko- vé scény s popisem děje,mělo svou premiéru 8.února 1926 v sále Na Slupi. Divadlo dostalo název "Osvobozené divadlo" a hrálo pod hlavičkou Devětsi- lu.Název divadla vznikl z německé knížky "Das entfesselnte Theatr".Ruský avantgardní divadelník Tairov slovo "entfesselnte" přeložil jako "osvobo- zené" a Honzl v roce 1927 v překladu jeho "Zápisků režiséra" výraz převzal.

Mezi ruskou a českou divadelní modernou vznikla spolupráce a v roce 1925 odjela do Moskvy česká delegace - Honzl,Hora,Teige a navštívila Tai- rova,Majercholda a Vachtangova.Honzl byl v otázkách moderního divadelni- ctví nejinformovanější.Znal kdejakou zahraniční teoretickou studii,s níž okamžitě české divadelníky seznamoval.

Hrál divadlo a zajímal se o jeho teorii už tehdy,když hrávali ješ- tě divadlo v rodišti,kde byl také učitelem chemie a fyziky.Stával se duší humpoleckých ochotníků,kde bylo divadlo tradicí,jako ostatně i jinde po Čechách a Moravě.Humpolec bylo dělnické město a "...jeviště byl svět,který otevíral dělníkům nové krajiny",vzpomínal Honzl.

Brzo se s rodným městem rozloučil a po válce se najednou objevil s ostravským hercem Zorou v Praze.Evropou běžela vlna sociálních nadějí, jež inspirovaly mladou uměleckou generaci silným sociálním podtextem a snahou po moderním výrazu.V roce 1920,kdy vzniklo sdružení umělců Devět- sil,v jehož čele byl Vančura,napsal Honzl do jeho programového sborníku dvě úvodní stati "Nové proletářské umění" a "O proletářském divadle".Stal se teoretickým mluvčím moderního,"Roztočeného jeviště",jak nazval svou velkou studii o divadle.Honzl však nebyl jen teoretikem,byl člověk divadel- ní praxe a proto se v jeho činnosti neustále udrželo jiskření vztahu teo- rie-praxe.

Orat první brázdu v zarostlém drnu návyků není jen práce,ale přímo dřina.Oficiální kritici se často rozběsnili nad opovážlivostí mladých a např.Honzlova moderní režie hry "Němý kanár" od G.Rimbémonta-Dessaignes vyvolala žhavé šípy staromilců.Je to snad příliš odvážné učinit krok od divadelní,dramatické popisnosti k "roztočené" fantazii divadla.

V říjnu 1926 uvedl Honzl Seifertův překlad Apollinairových "Prsů Te- résiových" a polemika zajiskřila.Jenže do Osvobozeného divadla přicházelo mládí,věčně hledající a věčně udivené a lačné novotami.Najednou se objevi- li dva gymnasisté a pak adepti vysokých škol,kteří klauniádou výrazu a slov upoutali.Voskovec a Werich uvedli první klauniádu "Vest-Pocket-Revue (19. 4.1927) v Malostranské besedě na Újezdě a nadchli.Honzl jim poskytl mož- nost v "Osvobozeném divadle",za což se mu později odměnili dedikací kniž- ního vydání své první úspěšné parodie.

Honzl musel znovu za obživou do školy,tentokráte na Sedlčansko.V le- tech 1928-9,kdy Osvobozené divadlo již hrálo v Adrii,začal opět spolupra- covat s Voskovcem a Werichem.Divadlo,jemuž dodával nový obsah i kabát,mu znovu nedopřálo teoretikovi novot obobživy.Tehdy uvedl Vančurova "Učite- le a žáka",Cocteaova "Orfea" a několik dalších her,ale neuspěl.Nakonec mu pomohli v Osvobozeném divadle Voskovec a Werich,kteří v něm získali tvořivého režijního architekta.

Řada her dvojice "V+W" - Cesar,Osel a stín,Slaměný klobouk,Kat a blá- zen,Balada z hadrů,Nebe na zemi,Rub a líc,Těžká Barbora,Pěst na oko atd. - měla Honzlův režijní rukopis.Dokonce se mu tu splnil nevyslovený sen re- žirovat filmový přepis hry "Pudr a benzin".

V letech 1935-36 nabídlo ředitelství Národního divadla E.F.Burianovi a Honzlovi spolupráci,jenže tím vyrašily protipóly mocných s méně silnými, vlivnými s méně vlivnými.Staré divadelní jistoty neriskovaly jistoty vy- šlapaných cestiček.Postranní obstrukce v Národním divadle i mimo ně Honzlo- vi zmařily naděje.V roce 1935 se odmlčelo i Osvobozené divadlo a Honzl se musel znovu vrátit k učitelování.Šalda však zabouřil ve svém Zápisníku, jak "...se hospodaří s národními silami".

Po rozpuštění Osvobozeného divadla v roce 1938 i začátkem německé okupace Honzl publikoval historicko-teoretické stati v Burianově "Progra- mu D40".V roce 1940 dokonce založil miniaturní Lidové divadlo pro 99 lidí v síni u Topiče,v němž soustředil herce z Osvobozeného divadla i studenty. Ještě po roce se mu podařilo nastudovat Dykovo "Torso" a uvést je v prosto- rách Smetanova muzea.Ale to jej už sledovalo gestapo.

Honzl bydlel v suterenním bytě na Klárově,polehával s věčnými zažíva- cími obtížemi.Denunciace mu ztrpčovaly život a měl časté návštěvy policie. Nemohl potlačit hlubokou bolest nad ztrátou přítele Vl.Vančury,jehož Něm- ci zastřelili se stovkami Čechů na popravišti v Kobylisích.Ale po válce se dočkal spolupráce s hercem Průchou a režisérem K.Dostálem v Národním di- vadle.S V.Vydrou,o jehož herectví mnohokráte psal,uvedl "Pražského žida" J.J.Kolára a pak jen paběrkoval v Národním divadle ve hře "Maryša",či při- pravil inscenaci nedokončené Vančurovy hry "Josefina".Přednášel studentům na Akademii muzických umění,jenže ochrnoval,musel omezit svou činnost je- nom na psaní."Po napsání dvou tří vět musil půl hodiny odpočívat.Ale pra- coval doposledka",vzpomínal na svou poslední návštěvu u Honzla divadelní kritik Jaroslav Pokorný.