Josef Jiří Švec

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Učitel, plukovník 1. legionářské divize. Velel čsl. legionářským vojskům v Rusku a kvůli vypovězení poslušnosti vojáků spáchal tři dny před vyhlášením samostatnosti ČSR 28. 10. 1918 sebevraždu.
„Před vojákem rýsovalo se jako cíl boje: záchrana Ruska a vytvoření východní protiněmecké fronty. Tato idea stačila, pokud v ní náš voják věřil. Postupem času však stále zřejměji viděl, že Rusům samým na záchraně tolik nezáleží: jedni pořádají bolševické povstání v našem týlu, jiní sice nevystupují aktivně ve prospěch restaurace bolševismu, ale netají se našim vojákům tím, že o záchranu nestojí, ti ostatní až na nepatrné výjimky sice mnoho o záchraně mluví, ale sami pro ni velmi málo dělají.“
— Ze zprávy o příčinách sebevraždy pl. Josefa Švece
Portrait of Josef Jiří Švec.jpg
Narození a úmrtí
  • 19. 7. 1883 (Čenkov u Třeště)
  • 25. 10. 1918 (Aksakovo na Sibiři)
Památníky
  • Pomník na Pohořelci odstraněn za německé okupace 1940 (O. Švec, arch. B. Feuerstein 1934)
  • Pohřben v Čeljabinsku, 1. října 1933 uloženy ostatky v Praze
Odkazy

Byla to nabídka pro osmadvacetiletého kantora a cvičitele Sokola Švece lákavá: odjet do Ruska. Byl rok 1911, učil tělocvik a aprobaci měl výtečnou: absolvoval gymnázium v Pelhřimově, učitelský ústav v Soběslavi a jeho první učitelská štace byla Třebíč - obecná škola, kde byl ve vedení Sokola a náčelníkem třebíčské sokolské jednoty.

A pak přišel den úmorné cesty plný tajuplnosti širokých ruských plání. Všechno šlo, jak si představoval, brzy se naučil plynně rusky a pak už se mu otevřela důvěra slovanských srdcí. Jenže v Evropě začali Němci s Rakušany připravovat světový válečný požár. Švec působil v krajanském spolku. Byly na Rusi dva: kyjevský a petrohradský.

Když se ze západu na Rus přes Halič přihnala rakouská a německá vojska a postupně se do války vtáhlo 36 zemí, přihlásila se ke slovu i „Česká družina“ na Rusi. Byla zprvu součástí ruské armády. Švec ale vstoupil do ruské armády už 6. září 1914 a stal se v ní rozvědčíkem. Znalý ruských dějin, věřil, že všechna vojska nakonec, jako Napoleon, z Ruska odtáhnou s nepořízenou.

Vojáci „České družiny“ bojovali dne 2. července 1917 v ruské ofenzívě u Zborova a Švec, který tu bojoval, přežil. Koncem roku 1917 se ustavil český dobrovolnický sbor, a později se stal součástí samostatné československé armády na Rusi. Přihlásili se do něj čeští zajatci z rakouské armády, a tak vznikly oddíly české armády, z nichž vzniklo vojsko českých legií, jež sehrály v bojích na Rusi nemalou roli. Vzniklo čsl. vojsko na Rusi, jež podléhalo řízení české Národní rady v Paříži.

Cara svrhla únorová revoluce 1917, po níž se ujala v Rusku moci Prozatímní vláda Kerenského, čili socialistických revolucionářů (eserů). Pokoušela se v zemi uplatnit demokratický režim, jenže jejich vláda padla po osmi měsících, tj. 25. října vznikem druhé fáze revoluce, v jejímž čele stál V. I. Uljanov-Lenin. Ruské vojsko utíkalo z fronty domů, ale vize Leninova Ruska, naplněna dekrety „O míru“, „O půdě rolníkům“ a „O lidovládě čili sovětech“ stmelily silnou Rudou armádu. Na 12 armád cizích vojsk bylo vyhnáno z Ruska.

Samarská eserská vláda, do níž česká vojska vkládala naděje, padla a vznikl jeden hlavní cíl Rudé armády: vytlačit armády cizí i armádu carskou ze země.

Čeští legionáři, kteří podporovali vládu eserů se dostali do postavení, jež charakterizuje úvodní zpráva o plk. Švecovi. Nebylo koho podporovat a tak vznikla dohoda s vládou Lenina. Eseři vzdali Kazaň, kde česká vojska bojovala a plukovník Švec, který byl v legiích od srpna 1918 velitelem 1. divize, psal příteli Langrovi (spisovateli): „A my, vojáci, došli jsme dnes k tomu přesvědčení, že můžeme spoléhat jen na sebe, jen na své české síly a na nikoho jiného.“

S Leninovou vládou byl dojednán klidný odchod Čechoslováků sibiřskou magistrálou na východ do Vladivostoku, kde se podle ujednání česká armáda měla nalodit a odplout do Francie. Jenže válečný zmatek byl tak velký, že si legionáři museli cestu magistrálou probíjet. Vyklidili Simbirsk, Volsk, Chvalynsk. Znavená armáda postupovala po magistrále od Samary k Ufě v samých bojích. Už se nepoznalo, kdo bojuje s kým a proti komu. Znavení čeští vojáci začali rebelovat a byli plni touhy spatřit domov.

Dne 10. října 1918 napsal Švec generálovi Čečkovi: „Když naši lidé vidí, že vlastní národ ve své zemi nechce tuto zemi chránit, pak i u našich lidí se zapustila myšlenka, že válčí za cizí interesy, a proto ten chvat odejít odtud.“

Generál Čeček předal velení legií plk. Švecovi. Jenže v Aksakovu znavení vojáci odmítli na protest vystoupit z vagónů. Chystaná přehlídka vojska se proměnila ve schůzi a vojáci plk. Švecovi mnoho věci vyčetli a činili jej za situaci zodpovědným. Statečný a poctivý velitel Švec byl rebelií vojsk šokován. Zavřel se do vagonu a navečer 24. října 1918 napsal dopis: „Odvraťte od sebe nečisté myšlenky, jež našeptává v unavené vaše hlavy zlý démon nedůvěry.“

V pátek 25. října ve 3 hodiny zrána zazněl ze štábního vagonu výstřel. Švec se zastřelil. Uložili jej za velké účasti vojsk i lidí na čeljabinském hřbitově.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!