Josef Skupa

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český loutkoherec, pedagog, malíř a sochař. Tvůrce loutek Spejbla, Hurvínka, Máničky a psa Žeryka. Zakladatel „Divadla Spejbla a Hurvínka“, oběma postavám dal svůj hlas, autor mnoha loutkových her. Z jeho loutkové scény vyrostl talent malíře a loutkáře J. Trnky.
Prof. Josef Skupa.jpg
Narození a úmrtí
  • 16. 1. 1892 (Strakonice)
  • 8. 1. 1957 (Praha)
Památníky
Odkazy

V muzeu „U Halánků“ na Betlémském náměstí se týdně scházela mládež na skeče tří studentů umělecké školy - malíře Skupy, který psal texty, a jeho spolužáků ze sochařiny Franty Fialy (Futuristy) a Karla Dvořáka. Jenže v Sarajevě Srbové císaři oplatili anexi atentátem na následníka trůnu Ferdinanda d'Este a začala první světová válka. Skupovi do závěrečných zkoušek chybělo málo, ale císař se národů neptá, zda chtějí či ne hrdinně padnout.

Skupův ešalon zamířil do Maďarska a tam jej od zákopu zachránily jeho dřevění přátelé z dětství, jež poprvé spatřil u strýce Kubeše v Mladějovicích, kde se hrálo loutkové divadlo.

Jednou, ještě za Skupových pražských studií, přivezl sochař H. Folkmann z Paříže francouzské marionety. Ty maličké postavičky se Skupovi na vojně připomněly. Očaroval jimi děti majora, u něhož sloužil. Ten si jej v rodině podržel a Skupa se už v roce 1916 vrátil do Plzně na místo úředníka vojenské cenzury. Uměl výtečně malovat, k tomu se za něj „přimluvily“ dřevěné figurky s nimiž to uměl a Škodovka si jej vyžádala do kreslírny. Maloval pro Škodovku, a zanedlouho i pro plzeňské divadlo a divadlo v Měšťanské besedě.

Den 7. října 1917 je pro plzeňské loutkáře památný den. Zahájili loutkové divadélko Jiráskovou pohádkou „Pan Johanes“. Skupa byl režisérem, dramaturgem, výtvarníkem i hercem. Z loutkového jevišťátka komentoval ještě za války události času Skupův dřevěný strejc s velkým knírem jménem „Kukuřičňák Duha“. A uměl to velmi štiplavě. Zanedlouho už komentoval na jevišťátku události doby i další člověk „revoluční Kašpárek“, jemuž za statečnou protiválečnou satiru Plzeňáci na budově Měšťanské besedy v roce 1928 odhalili pamětní desku.

Od roku 1919 začal profesor Skupa učit kreslení na gymnáziu. Za rok se v sále plzeňské Řemeslnické besedy objevil ještě nešikovný dřevěný strejc, jemuž dal otec Skupova přítele Koval, jméno Spejbl. Ještě někdy v roce 1925 Spejblův obrázek spatřil ruský loutkář Obrazcov a řekl, že ten strejda má velkou budoucnost.

V prosinci stejného roku se polointeligent Spejbl poprvé představil Praze, a to v hotelu Beránek na Tylově náměstí. V květnu 1927 navštívil Raisovu školu na Vinohradech a přivedl s sebou Spejbla, kterého později Skupa překřtil na Hurvínka, jelikož měl pisklavý hlas.

Na sklonku roku 1929 hostovaly Skupovy loutky s pořadem „Tiptop revue“ na 2. kongresu Unima v Paříži. O rok později jel Skupa na 3. kongres této organizace do Belgie. Skupa se v roce 1930 stal loutkářem z povolání. Založil „Plzeňské loutkové divadlo prof. J. Skupy“ a v témže roce se k němu přidal jeho žák z gymnázia J. Trnka. Na jevišťátku zašvitořila Mánička a zaštěkal pejsek Žeryk. To už byla rodinka, s níž Skupa v roce 1931 natočil první film dřevěných „mistrů prkna“ a scénickou hudbu k filmu mu složil ostravský skladatel B. Kubín, známý autor operety „Děvčátko z kolonie“.

Rozhodující úspěch divadélku přinesla scénka „Všudybylovo dobrodružství“, v níž hrál hlavní roli Hurvínek. Hudbu napsal J. Ježek a scénickou výpravu navrhl J. Trnka. Psal se rok 1935. Postavičky začaly promlouvat z rozhlasu i z gramofonových desek. Repertoár dřevěného divadélka obstarávali Skupa s Wenigem. Divadélku přišla pozvání z Lublaně, Vídně, Litvy, Lotyšska a Estonska. Skupa se stal místopředsedou a na 4. kongresu UNIMA předsedou mezinárodní loutkářské organizace. Jeho divadélko bylo neustále vyprodáno a muselo přijmout stálého ředitele.

Nejen velká divadla, ale ani Skupovo divadlo nemlčelo k ohrožení republiky fašismem. V roce 1937 se populární herci ve scénce „Jdeme do sebe“ vyslovili k době, již národ těžce prožíval. Bylo pět týdnů před okupací 15. března 1939 a dřevění herci v „Kolotoči o třech poschodích“ nešetřili satirou na obrněné černohlavce. Skupa si v Plzni koupil dům a v Chrástu u Plzně si zbudoval prázdninové zátiší, jež se stalo jeho hlavní pracovnou a dílnou.

Scénka J. Malíka „Voničky“ s protiokupačním podtextem se tehdy dočkala půldruhé stovky repríz. Další scénka „Ať žije zítřek“ měla 258 zájezdů a další scénka „Dnes a denně zázraky“ jich měla 140. Nacisté už pomrkávali po dřevěných hercích. Gestapo si přijelo pro jejich „tátu“ do Chrástu 17. ledna 1944 a odsoudili ho na 5 roků káznice.

Německá armáda už od roku 1942 utíkala z Ruska a při bombardování Drážďan se Skupovi podařilo 16. února 1945 utéct do Plzně. Jeho divadélko začalo 1. října 1945 hrát v hlavním městě osvobozené republiky v Římské ulici č. 45.

A pak se Češi o Skupovou scénku dělili s cizinou, od Anglie po SSSR. V osvobozené republice vzniklo 15 profesionálních loutkových scén a ve školním roce 1952-53 byla ustavena katedra loutkářství na Akademii múzických umění. Skupa ještě připravil první poválečný kongres UNIMA, jenže zasedání v prosinci 1957 uctilo už jenom Skupovu památku.

Od roku 1954 zastupoval Skupu v hlasu Spejbla a Hurvínka Miloš Kirschner. A v roce 1994 světově proslulé Divadlo Spejbla a Hurvínka, na něž se tradičně po generace chodilo za Vinohradské velké divadlo, muselo ustoupit restitučním požadavkům a přestěhovalo se do Dejvic.