Tycho Brahe

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dánský astronom. Zbudoval velkolepou observatoř na ostrově Hven. V Praze působil u dvora Rudolfa II. Dva roky tu spolupracoval s astronomem J. Keplerem. Za střed vesmíru považoval Zemi, třebaže sympatizoval s heliocentrismem. Dílo: „Astronomiae instauratae progymnasmata“, „Astronomiae instauratae mechanica“ (Mechanika).
Tycho Brahe.jpg
Narození a úmrtí
  • 14. 12. 1546 (Knudstrup v Dánsku, dnes Švédsku)
  • 24. 10. 1601 (Praha)
Památníky
Odkazy

V roce 1901 do Prahy zavítala na odhalení pamětní desky svému krajanovi dánská delegace, aby se zúčastnila oslav třísetletého výročí jeho smrti. Byla slavnostně odhalena pamětní deska v ulici Nový Svět na Hradčanech, kde prý bydlel. Jenže zakrátko při bourání městské hradby objevili zbytky domu místokancléře Jakuba Curtia, který císař Rudolf II. koupil pro svého hvězdáře a vybavil mu v něm observatoř. Deska na Novém Světě zmizela, ale brzy ji znovu zasadili, protože se zjistilo, že Brahe na Novém Světě bydlel krátce po příjezdu do Prahy.

Byl to prý člověk prchlivý, což prozrazuje i jeho zlatá a stříbrná protéza nosu, o jehož část prý přišel při opilecké hádce. Do roka za ním přijel do Prahy sebevědomý mladík Jan Kepler. Jak se uvítali, bůhví, ale mezi nimi po dobu dvouleté spolupráce prý sršely polemiky. Byli si prudkostí povahy blízcí a ve vědě byl Brahe praktikem, Kepler teoretikem.

Brahe pocházel ze šlechtického hnízda a do smrti si pamatoval na onu noc v roce 1560, když ve čtrnácti poprvé spatřil zatmění slunce. Vrtalo mu hlavou, jak je vůbec možné, že hvězdáři zatmění předpověděli. Od té chvíle ho rodiče museli honit v noci ze střechy, ba kolikrát tajně civěl na nebe až do rána. Kdeco o hvězdách přečetl, ale rodina na jeho zájem nedbala a řekla mu, že musí nejdříve na studium rétoriky do Kodaně a potom vystuduje práva v Lipsku a Rostocku. Jenže Tycho při studiu psal kdejakému hvězdáři, aby se dozvěděl, co se dozvědět dá. Už jej považovali za svého kolegu, takže obdržel pozvání na shromáždění hvězdářů do Wittenbergu a Lavigny, kde se poznal s významnými astronomy osobně a nejvíce se přidržel českého hvězdáře Cypriana Lvovického ze Lvovic.

Bylo 11. 11. 1572 a šestadvacetiletý Brahe zkoumal noční oblohu jako obvykle. Najednou ustrnul, protože na nebi, kde už znal plno hvězd, v místě, kde nespatřil nikdy nic, vyplula hvězda. K píli bývá nezbytná i trocha štěstí. Mohl děkovat strýci, že mu pomohl zbudovat tak skvěle vybavenou hvězdárnu, jinak by si snad hvězdy ani nevšiml. Tycho viděl výbuch supernovy v souhvězdí Kasiopeja a popsal to ve spisu „O nové hvězdě“. Proslavil tím město Augsburg, kde studoval a se sbíral svoje početné přístroje. Král Frederik II. byl nadšen a vyhradil mu pro vybudování dokonalejší a vybavenější observatoře ostrůvek Hven (dnes švédský), kde byla vybudována hvězdárna, o níž se nikomu ve světě nesnilo, známý „Uranienborg“.

Bylo mu třicet, měl sílu, energii, hýřil nápady a měl kolem sebe dobře sladěný tým hvězdářů, mechaniků a jiných profesí. Vybavil observatoř třiceti dvěma hvězdářskými přístroji, jež byly dvacetkrát přesnější než měli jinde. Observatoř měla mechanickou dílnu, knihovnu, tiskárnu, papírnu i alchymistickou laboratoř. V roce 1577 Brahe prokázal, že letící kometa je od země vzdálenější než měsíc a panovník otevřel mecenášskou dlaň ještě více. Jenže největším nepřítelem úspěchu bývá závist. Ta po králově smrti našeptala nezletilému nástupci trůnu neuvěřitelné pomluvy: žije prý s neurozenou konkubínou a nechodí k večeři Páně. Mladičký vládce Kristián IV. odebral Brahemu finanční podporu, ale ten byl dost divoký a zbylo mu dost hrdosti na to, aby to zabalil a vandroval dál. Odjel s přístroji k příteli do Německa a tam svou drahocennost dopodrobna popsal v knize „Mechanika“.

V nejtěžší chvíli života se mu ozval český vědecký rádce Rudolfa II., lékař a astronom Tadeáš Hájek z Hájku. Kdysi se spolu potkali při korunovaci císaře v Řezně a tehdy mu Hájek půjčil objevnou, tajně střeženou, Koperníkovu knihu „Malý komentář“. Pozval Tycha do Prahy. Brahe ještě přečkal zimu 1599 u slovenského přítele Jana Jesenia, který byl později v Praze rektorem univerzity. Provedl první pitvu, ale cože do slavného vědce, když byl jako nekatolík před bitvou na Bílé hoře zastáncem českých práv a po prohře Čechů na Bílé hoře jej Habsburkové s katolíky odsoudili v roce 1621 mezi 27 pány k popravě na Staroměstském náměstí.

Brahe přijel do Prahy v červnu 1599, když císař Rudolf II. byl ještě před morem v Praze ukryt v Plzni. Po příjezdu císaře do Prahy byl Brahe pozván k audienci, na níž bylo dohodnuto, že mu císař vybuduje observatoř na Pohořelci, ale může pracovat i v císařově letním sídle v Benátkách nad Jizerou, kde mu vyhradil 13 komnat. Měl k dispozici přístroje i několik asistentů a po příjezdu Keplera pracovali i v Benátkách.

Nezřízeně se s Keplerem přel až jiskry lítaly, ale jedinečně se doplňovali. Vypracovali pro císaře planetární, tzv. „Rudolfínské tabulky“.

Brahe proslul i význačnými objevy v oblasti komet a geografie měsíce, neopustil svou teorii, že planety obíhají kolem slunce a slunce i se svými oběžnicemi kolem Země. Byla to teorie v půli cesty k heliocentrismu (středem je slunce). Ke své „Mechanice“ z roku 1598 Brahe v pražském období napsal ještě významné dílo „Astronomiae instauratae progymnasmata“, jehož vydání se už nedočkal. Zemřel údajně na hostině u Petra Voka z Rožmberka na prudkou urémii, čili praskl mu močový měchýř, protože nechtěl porušit společenskou etiketu a opustit místo u stolu.

Brahův pohřeb byl prý doslova královský. Odpočívá i se svou chotí v kostele Matky Boží před Týnem (Týnském chrámu) vpravo od hlavního oltáře.