Viktor Felber
Narození a úmrtí
- 11. 10. 1880 (Svitavy)
- 1. 6. 1942 (Praha)
Památníky
- Hradešínská 1429/9; PD s portrétem, M. Stejskal 1971
- Karlovo nám. 13 (uvnitř ČVUT); PD s bystou
Odkazy
Na pamětní desce ohradní zdi vily v Hradešínské ulici je napsáno: „Zde žil prof. ing. dr. Viktor Felber, vynikající badatel v oboru mechaniky.“ Vážený, uctívaný, přímočarý a k nevíře puntičkářský, což studenty inspirovalo k bujným přezdívkám. Jenže pan profesor byl ke všem studentům stejně spravedlivý a za tvrdou slupkou vědátora se skrývala duše měkkosrdcatá. Vyžadoval přesnost a píli, v tom byl příkladem.
Na zlomu 19. století města rostla, jako houby po dešti. Chudina utíkala za prací do měst a Felbrové zamířili ze Svitav do Prahy. Otec získal místo v proslulém závodě Breitfeld-Daněk v Karlíně poblíž kostela sv. Václava (1864). Nebyla to periferie, byl to kousek k Poříčské bráně a z druhé strany na Invalidovnu. Bydliště měli u náměstí za rohem a školu pro prvňáčky i reálku vedle. A všude kolem rejdiště, dětský ráj tajných stezek i křoví.
Viktor se často proplížil do fabriky k otci a za celá ta léta ji poznal jako dlaň. To nejdůležitější však bylo, že jako nejlepší žák s matematickým nadáním málokdy ve škole zakulhal v roli premianta. V roce 1898 ukončil karlínskou reálku a počítal s tím, že ho hned vezmou na technickou školu. Jenže! U přijímacích zkoušek mu doporučili, aby si ještě na rok osahal fabriku a za rok ať přijde znovu. Bretfeld-Daňkův závod znal, ale potřeboval si opravdu osahat dílny systematicky a hlouběji. Za rok jej na techniku vzali, a to už z něj byl nejen „šprt“, ale napůl praktik.
Studoval tradičně, tj. byl vynikajícím studentem. Měl smysl pro věcnost, přesnost, neustále hledal zdroje poučení, nu měl skvělé vlastnosti pro budoucího „asáka“, čili asistenta. A svou precizností byl předurčen pro kantorskou dráhu. V roce 1903 mu bylo třiadvacet, předložil disertační práci a myslel si, že si jej nechají na katedře. Za kariérou jakékoli provenience se chodívá zpravidla s přímluvou, stejně jako do fabriky za mistrem s husou. Felber se asistentského místa přece jenom dočkal, jenže na katedře matematiky a teoretické nauky o strojích. Byla to napůl jeho parketa, ale praxe z fabriky mu zahrála ódu na radost. Vyznal se ve všem.
Po pěti letech dřiny, jinak studovat neuměl, se habilitoval na soukromého docenta, což znamenalo, že studentům sice přednášel, ale nebyl za to placen. V jednatřicítce mu však po zásluze udělili mimořádnou profesuru, a ta se už platila. Ctižádost „šprta“, neustálé objevování, důstojná přísnost na žáky - to všechno byly vlastnosti podobné mladé důstojnosti lékařů, kteří rozhodují o lidském osudu. Ale studenti mají příliš bystré oko a ostrý jazyk, než aby jej nějak nepojmenovali. Mladý profesor triumfoval tím, že začal vykládat a všetečkové se přikrčovali v tušení „Scio me nihil scire“ (Vím, že nic nevím).
Felber napsal hodně studií i článků a v roce 1913 z nich pro obor mechaniky připravil knihu s titulem „Reálné základy všeobecné mechaniky“. Po třech letech, tzn. v začátcích války, vydal knižně „Příspěvek k teorii a konstrukci rozvodů pístových pump a kompresorů“. Dostal se do řady čekatelů na řádnou profesuru, kterou válka poposunula do poválečné doby.
Felber se hned po válce vrhl do přípravy nové struktury vysokoškolského technického studia. Měl už většinu změn promyšlenou. Věděl, jak co nejlépe vytvořit profesní katedry v ucelenější systém, než byl před válkou. Velmi se zasloužil o reorganizaci ČVUT.
Jeho vědecké práce zabíhaly i do přilehlých oborů. Napsal publikaci „Teplo“ (1927) a samozřejmě vydal hodně skript, jež byla pro reformované studium nezbytná. Postupně vzrostl počet jeho studií a knih na 19 a pan profesor vystoupil na piedestal mimořádného člena České akademie věd i Masarykovy akademie práce. Ve školním roce 1930-1931 se stal rektorem ČVUT a z jeho iniciativy se na škole pořádaly i kurzy letectví.
Dvacet roků neproběhlo tiše, protože svět rozbouřila světová hospodářská krize s milionem nezaměstnaných. A pak už začal programovat dobývání světa Hitler. Dnem 15. 3. 1939 považoval Felber se synem Juliem za samozřejmé, že půjdou do ilegálního odboje. Vznikl ilegální Národně revoluční výbor inteligence, v jehož čele stál spisovatel Vladislav Vančura, a Felber řídil Národně revoluční výbor pro vysoké školy.
Po atentátu na říšského protektora Heydricha byli prof. V. Felber i se synem Juliem zatčeni a ve stanném právu se stovkami jiných českých vlastenců, včetně Vančury, zastřeleni na střelnici v Kobylisích.